Sloupsko-šošůvské jeskyně - historie
Objevování, zpřístupňování Sloupsko–šošůvských jeskyní
„….když jsem se v tomto opuštěném, hlubokém a hrůzném skalním labyrintu ohlížel, napadla mne taková hrůza, že jsem se na všech údech třásl a svých hříchů jsem ze srdce litoval. Mezi všemi jeskyněmi, které jsem kdy viděl, je tato nejošklivější, jak každý se zděšením může poznat, kdo by měl chuť ji prohledat.“ Takto popsal roku roku 1748 Jan Antonín Nagel, dvorní matematik a fyzik císařského dvora ve Vídni, Sloupské jeskyně. Nagel byl pověřen výzkumem a zdokumentováním jeskyní. Zároveň uskutečnil i odvážný sestup do spodních pater Stupňovitou propastí v doprovodu místních sedláků. Kromě vzácného rukopisu se dochovaly i unikátní kresby malíře Beduzziho, který ho doprovázel.
První písemná zmínka o Sloupských jeskyních však pochází už z roku 1669. Jejím autorem byl Johannes Ferdinandus Hertod z Todtenfeldu. V knize nazvané „Tartaro – Mastix Moraviae“ („Podzemní bič Moravy“) popisuje Moravské jeskyně a mezi nimi i jeskyně Sloupské. Jeho výklad byl neodborný, přesto nesmírně cenný. Například Kolmou propast popisuje takto: „…Nedaleko od tohoto balvanu se po pravici otvírá prohlubenina, kterou nazývají propastí. Vhodíš-li do ní kámen, slyšíš jej sem tam narážet na skalní stěny po tak dlouhou dobu, po kterou se modlíváš dva Otčenáše a dvě Zdrávas Maria. Když dopadne dole do vody, která se tam nachází, tu syčí po dobu několika Otčenášů, zrovna tak, jakoby vosy kolem ústí propasti poletovaly.“ Zajímavá je též Hertodova zmínka o jakémsi kameníkovi knížete Lichtenštějna, který sestoupil Stupňovitou propastí do spodních pater… „… opatřen lucernou a pistolí, aby mohl dát výstřelem znamení k opětnému vytažení. Když držel světlo upevněné na tyči nad vodou, uzřel blížit se přeohromné pstruhy, kteří mu světlo převrhli. Když byl opět vytažen nahoru, vypravoval, že dole je ještě mnoho jeskyní a jiných divů – leč mezi vypravováním náhle skonal.“
Po Hertodovi a Nagelovi navštívilo Sloupské jeskyně několik badatelů. Roku 1800 na příkaz starohraběte Hugo Salma–Reifferscheidta vykreslil K. Süsz první mapu Sloupských jeskyní. V jeho nákresu byla řada nepřesností, např. špatné směry chodeb, přehnané délky a hloubky. Jsou v ní však zaneseny některé správné topografické hodnoty a jeskyni Kůlnu Süsz zachycuje již jako součást Sloupských jeskyní. Za zmínku stojí návštěva Císaře Františka I., kterou barvitě popisuje v roce 1858 Jan Nepomuk Soukop ve svém cestopisném průvodci Macocha a její okolí: „….R 1804 Jich Veličenství Císař František I. a Císařovna Teresia neobtěžovali si touže cestou sestoupiti na dno podzemního toho paláce. Tisíce pestrobarevných světel rozlévalo se tehdáž po čarovné říši Plutonově.“
V 2. polovině 19. století byly speleologické a paleontologické výzkumy Sloupských jeskyní spojeny především s osobou Dr. Jindřicha Wankela. Objevil mnoho nových částí jeskyně a odkryl a popsal řadu kosterních zbytků pleistocenní fauny. Nejbližším Wankelovým spolupracovníkem byl Ing. Antonín Mládek, který mimo jiné precizně zmapoval Sloupské jeskyně.
Rok 1879 byl významný objevením Eliščiny jeskyně. Tuto překrásně zdobenou prostoru objevil místní občan Václav Sedlák, který se do ní propadl při hledání medvědích zubů v Nicové jeskyni.
Na konci minulého století začal v jeskyních Moravského krasu aktivně působit profesor Karel Absolon. Pokračoval ve výzkumech svého děda, Dr. Jindřicha Wankela. Objevil nové prostory ve Sloupských jeskyních a asistoval Josefu Brouškovi při exploračních pracích jeskyní Šošůvských. Ty byly postupně objevovány v letech 1889-1910. Od roku 1881 byly jednotlivé části postupně propojovány a zpřístupňovány veřejnosti.
Ve dvacátém století pak v systému Sloupsko-šošůvských jeskyní působila řada profesionálních i amatérských speleologů, archeologů, paleontologů a dalších vědců, kteří přispěli svými objevy a výsledky výzkumů mnoha vědních oborů k poznání tohoto jedinečného přírodního výtvoru.
V listopadu 1998 získaly jeskyně namísto starší budovy pokladny před portálem jeskyně nový vstupní areál u silnice.