Sloupsko-šošůvské jeskyně - okolí
Jeskyně se nacházejí na území Moravského krasu, kde můžete navštívit pět veřejnosti zpřístupněných jeskyní – jeskyni Balcarku, Kateřinskou jeskyni, Punkevní jeskyně, Sloupsko-šošůvské jeskyně a jeskyni Výpustek.
Sloup
Městys Sloup je severní vstupní branou do Chráněné krajinné oblasti Moravský kras a významným poutním místem. Je místem čilého cestovního ruchu. Kromě Sloupsko-šošůvských jeskyní jsou ze Sloupu dobře dostupné všechny ostatní veřejnosti přístupné jeskyně Moravského krasu, včetně propasti Macocha. Poutním místem je obec od roku 1754, kdy byl dokončen a vysvěcen poutní chrám Panny Marie Bolestné. Barokní chrám patří spolu s kostely ve Vranově u Brna a ve Křtinách, zasvěcenými rovněž Panně Marii, k významným architektonickým památkám a poutním místům v okolí Brna. Významným místem je i hřbitov rodiny Salmů. Spolu s doprovodnou stromovou zelení je hřbitov kulturně, historicky i esteticky významným památkovým objektem. Při vjezdu do obce z jihu vítá návštěvníky více než 250 let starý památný strom - Lípa u Hřebenáče.
Holštejn
Nevelká obec se nachází na severu Moravského krasu v poloslepém údolí potoka Bílé vody a propadáním Nové a Staré Rasovny. V blízkosti se nachází i další významné jeskyně jako je např. Piková dáma, Spirálka a Holštejnská. Atraktivní dominantu obce tvoří zřícenina hradu Holštejna. Součástí hradu byla jeskyně Hladomorna s kupolovitým dómem. Jeho dno je pokryto balvany, které se zřítily ze stěn a stropu dómu. Mezi nimi bylo nalezeno množství lidských kostí a předmětů z oděvů a středověké zbroje.
Velká dohoda
Přírodní areál Velká dohoda je zbudován v opuštěném vápencovém lomu s historickou vápenkou. Vápenka byla postavena v roce 1928 a od té doby se příliš nezměnila. Přilehlý kamenolom byl od ukončení těžby v roce 1975 přirozeně osidlován okolní přírodou. Najdete zde např. ferratový park, který nabízí celkem 511 metrů ferrat obtížnosti A-E, lanový park pro rodiče s dětmi, lanovku, po níž se můžete proletět nad kamenolomem a další atraktivity.
Rájec-Jestřebí
První zmínka o Rájci je z roku 1141, kdy podobně jako blízké Blansko byl lenním statkem olomouckého biskupství. Existence šlechtického sídla v Rájci je doložena rokem 1236, kdy se podle něj píše rod pánů z Rájce. Ve 14. a 15. století se mluví o dvou tvrzích, po husitských válkách však byly obě pobořeny. Jednu z nich obnovil roku 1464 rod Drnovských z Drnovic a v roce 1570 ji přebudoval na renesanční zámek s hospodářským předhradím, které se v jádře zachovalo dodnes. Druhá stávala 1 km severně od vsi v poloze Hradisko. Po třicetileté válce vlastnila panství Johanka z Drnovic a po ní přešlo na rod jejího manžela - Roggendorfy. Ti jej roku 1763 prodali hraběti Salmovi Reiffersscheidtovi. V tomto roce zámek vyhořel a materiál z něj použili Salmové na novostavbu v sousedství.
Antonín Karel Salm přikročil v roce 1763 k novostavbě honosného sídla podle tehdejšího francouzského vkusu. Autorem plánu rájeckého zámku je pravděpodobně Isidor M. A. Canevale. Rájecký zámek, nejhonosnější objekt raného klasicismu na Moravě, stojí na návrší nad městem. Obdélný prostor nádvoří je na obou bočních stranách uzavřen přízemními budovami. V přízemí zámku jsou reprezentační místnosti. Vstupní halu zdobí kovové plastiky Venuše a Apollóna. Část přízemí zaujímá zámecká knihovna, jejíž největší rozmach nastal za Františka Huga Salma, který systematicky sbíral literaturu z oboru přírodních věd, hutnictví, metalurgie a architektury apod. V prvním patře byla po roce 1955 instalována zámecká obrazárna, soubor asi 200 obrazů, dosud rozptýlených po reprezentačních a obytných prostorách zámku. Zvláštností je soubor rytých křišťálových nádob ze 17. a 18. století. Objekty rájeckého zámku doplňuje rozsáhlý park anglického typu.
Lysice
Barokní zámek, postavený na renezanční vodní tvrzi, upravované ještě počátkem 19. století, vyniká bohatě zařízenými interiéry. Ty představují návštěvníkům životní prostředí a styl přední moravské hraběcí rodiny Dubských z Třebomyslic. Bohaté sbírky, pořízené hlavně v 19. století obsahují především nábytek, sklo, porcelán, obrazy, dále pak vzácnou sbírku zbraní, dvě knihovny, předměty dovezené z Orientu a pozoruhodnou sbírku historických střeleckých terčů. Od června do září je také možnost navštívit ojedinělou zámeckou zahradu s promenádní kolonádou a dále pak interiér zahradního kasina. Součásti prohlídky zahrady je také návštěva oranžerie a zámeckého zahradnictví z 2. poloviny 19. století.
Boskovice
Město vzniklo pod hradem stejného jména kolem poloviny 13. století. Náleželo pánům z Boskovic, koncem 14. století přešlo panství do rukou pánů z Kunštátu. Posledním majitelem zámku a většiny rodinného majetku je rodina Mensdorf-Pouilly. Boskovice byly od svého vzniku hospodářským a kulturním centrem široké oblasti Malé Hané, Drahanské vrchoviny a podhůří Českomoravské vrchoviny. Bývalé židovské ghetto dodnes patří mezi nejzachovalejší u nás. Je zařazeno do městské památkové zóny, která představuje zachovaný stavební celek s dochovanou vstupní branou z roku 1753, synagogou, židovskými lázněmi a židovským hřbitovem. Dominantu náměstí tvoří farní kostel sv. Jakuba Staršího.
Boskovický hrad je poprvé připomínán v roce 1312. Je spojený se starobylým moravským rodem pánů z Boskovic. Původní hrad byl koncem 14. století zničen vojsky a obnoven až po roce 1398. Od roku 1458 byl hrad opět v rukou Boskoviců. Šimon Eder koupil Boskovice roku 1547, a po něm Morkovští ze Zástřizel. Dokončili opevnění a renesanční bránu s přilehlými budovami. Ditrichštejnům, kteří se sem přiženili, přestal gotickorenesanční hrad vyhovovat a počátkem 30. let 18. století vystavěli v bezprostřední blízkosti města barokní zámek. Vysoká obvodová zeď, zpevněná mocnými opěráky a opatřená arkýři, uzavírá stísněný vnitřní dvůr tvaru protáhlého mnohoúhelníku. Palácová část přiléhá přibližně k jižnímu úseku pláště.
Z dalších historických památek stojí za zmínku boskovický zámek, rozkládající se na úpatí kopce pod hradní zříceninou. Patří k nejvýznamnějším empirovým stavbám na Moravě. Zámek byl přestavěn z bývalého dominikánského kláštera. V interiéru je instalována expozice bydlení šlechty počátkem 19. století. Ze vstupní sloupové síně stoupá trojramenné schodiště do reprezentačních místností 1. patra, jejichž ústředním prostorem je hlavní taneční a hudební sál, zdobený iluzívní malbou.
Propast Macocha
Propast Macocha je velmi navštěvovaným místem severní části Moravského krasu. Je součástí velmi složitého krasového systému, jehož zlomek představují Punkevní jeskyně. Propast s širokým otevřeným jícnem, jímž proniká až ke dnu denní světlo, patří k nejmohutnějším propastem tohoto typu ve střední Evropě. Její ústí se rozevírá do rozměrů 174 × 76 m. Hloubka je 138,7 m po hladinu Spodního jezírka. Ze sifonu Horního jezírka sem přitéká říčka Punkva. Po několika desítkách metrů se opět noří pod skálu ve Spodním jezírku.
Macocha je významná i z hlediska živé přírody výskytem ohrožených a chráněných druhů rostlin a živočichů. Mezi nimi dominuje rostlina kruhatka Matthiolova (Cortusa matthiolii), která se nikde jinde v České republice nevyskytuje.
Dům přírody Moravského krasu
Nachází se v srdci Moravského krasu na Skalním mlýně - východisku pro návštěvu Punkevních jeskyní a světoznámé propasti Macocha. V návštěvnickém centru doporučí, jaká zajímavá známá i utajená místa Moravského krasu navštívit, poradí s plánováním pobytu i jednotlivých výletů. Prostřednictvím interaktivní expozice se lze netradiční formou seznámit s fenomény a příběhy zdejší krasové krajiny.
Plánovat výlety po okolí můžete i za pomoci webové verze Atlasu pro terénní výuku a outdoorové aktivity MORAVSKÝ KRAS A OKOLÍ autorů Ivana Baláka, Eduarda Hofmanna a kol.