Sloupsko-šošůvské jeskyně - charakteristika
Moravský kras
je největším a nejvýznamnějším krasovým územím v České republice. Leží severně od Brna a s plochou 94 km2 devonských vápenců (šířka 3–5 km, délka 25 km) je součástí Drahanské vrchoviny. Samostatné hydrografické části jej dělí na severní – systém Punkvy, střední – systém Křtinského a Jedovnického potoka a jižní část, systém Říčky.
Sloupsko–šošůvské jeskyně
-
leží na severním okraji Moravského krasu u městečka Sloup;
-
jsou ponorovým dvoupatrovým jeskynním systémem, vytvořeným erozní činností Sloupského potoka. Součást nejdelšího jeskynního systému v ČR – Amatérské jeskyně;
-
sloupská část zvaná „Staré skály a jeskyně Nicová" jsou známy odnepaměti, Eliščina jeskyně objevena roku 1879, šošůvská část objevena v letech 1889-1914;
-
celková délka všech známých chodeb činí 4200 metrů;
-
zpřístupněna veřejnosti od roku 1881, dnešní délka zpřístupněné trasy je 1760 metrů;
-
doba prohlídky: 70 minut krátká trasa, 110 minut krátká trasa, 90 minut zimní a 180 minut zážitková trasa;
-
teplota vzduchu činí 7–8 °C, vlhkost 99 %;
-
světově významná paleontologická a archeologická lokalita.
Paleontologie
Sloupsko-šošůvské jeskyně jsou významnou paleontologickou lokalitou. Volně přístupné jeskyně skýtaly v pleistocénu útočiště a zimoviště dnes již vyhynulým druhům savců. Byl to především medvěd jeskynní. V sedimentech Sloupsko-šošůvských jeskyní se dochovalo obrovské množství kosterních zbytků tohoto zvířete. Již v minulém století zde prováděli paleontologický výzkum významní krasoví badatelé jako Dr. Jindřich Wankel či Dr. Martin Kříž a později např. Jan Knies. Výsledek jejich práce můžeme dnes spatřit v Moravském zemském muzeu v Brně či v Zemském muzeu ve Vídni, kde je velké množství kompletních koster jeskynního medvěda. Jen v průběhu výzkumů Dr. Jindřicha Wankela bylo vykopáno přes 300 lebek. Nejbohatším nalezištěm je Gotická chodba ve Sloupské části, avšak kosterní zbytky lze najít v sedimentech celého komplexu Sloupsko-šošůvských jeskyní. Mezi další zástupce pleistocenní fauny, které byly objeveny ve Starých skalách patří lev jeskynní, hyena jeskynní, rosomák, vlk aj. V současné době provádí paleontologické výzkumy na území Moravského krasu ústav Anthropos Moravského zemského muzea v Brně.
Archeologie – jeskyně Kůlna
Mohutné portály jeskynních vchodů byly na celém světě využívány pravěkým člověkem jako sídliště. Na území Moravského krasu existuje několik takových jeskyní. Nejvýznamnější z nich je tunelová jeskynní troska, Kůlna. Rozsáhlé archeologické výzkumy zde byly prováděny již v minulém století Dr. Martinem Křížem. Do dnešní doby bylo odkryto až 15 metrů kulturních vrstev sedimentu a vznikl tak unikátní archeologický profil, kde byly objeveny pozůstatky člověka a jeho činnosti v několika významných časových úsecích. Nejstarším dokladem jsou kamenné nástroje, jejichž stáří je odhadováno přibližně na 120 000 let. Později byla Kůlna člověkem využívána v různých klimatických fázích.
Ve vrstvě staré přibližně 50 000 let byly nalezeny ve velkém množství kamenné nástroje a zvířecí kosti a dále kosterní zbytky neandertálce. Jedná se o části horní čelisti a lebky nedospělého jedince. Po odchodu neandertálců byla Kůlna osídlena vícekrát moderními lidmi mladšího paleolitu. Byli to lovci mamutů před 22 000 lety a lovci sobů a koní mezi 13 000 a 10 000 lety. Ani v době bronzové se Kůlna nevyhnula osídlení. V sedimentech byly nalezeny bronzové předměty datované do období 9.–8. století př.n.l.
Jeskyně Kůlna byla zčásti poškozena během 2. světové války, zřízením německé továrny na letecké motory. Cenné profily se však po válce podařilo obnovit. Jeskyně Kůlna patří mezi nejvýznamnější archeologické lokality na světě.
Vznik a vývoj Sloupsko–šošůvských jeskyní
V Moravském krasu je evidováno přes 1100 jeskyní a propastí. Vznikaly postupnou erozní a korozní činností povrchových a atmosférických vod ve vápencích.
Sloupsko–šošůvské jeskyně představují jednu z nejvýznamnějších ponorových částí hydrografického systému Punkvy. Spolu s dalšími ponorovými jeskyněmi v oblasti Holštejna, vývěrovou Punkevní jeskyní a nejrozsáhlejší průtokovou částí – Amatérskou jeskyní - je podzemní systém Punkvy s délkou přes 30 km nejdelší v České republice. Sloupsko–šošůvské jeskyně měly několik vývojových fází. V počátku se Sloupský potok propadal v dnes již neexistujících ponorech a vytvářel průtokový systém odvodňovaný směrem do Pustého žlebu. Z tohoto systému zbyly pouze relikty v podobě jeskyně Kůlny či skalního útvaru Hřebenáč.
Postupně se pak ponory posunovaly směrem po proudu a vytvářela se horní patra Sloupsko–šošůvských jeskyní. V dnešní době se Sloupský potok propadá v okolí Hřebenáče systémem mnoha ponorů do hloubky přes 80 metrů, kde protéká nejmladším spodním patrem. Dosud zcela neprozkoumanými zatopenými chodbami se vody Sloupského potoka dostávají do Sloupské větve Amatérské jeskyně, aby po několika kilometrech, na podzemním soutoku s Bílou vodou, vytvořily říčku Punkvu. Díky členitosti a značné velikosti dvoupatrového systému Sloupsko–šošůvských jeskyní vznikly řícením mezi jednotlivými patry mohutné propasti: Stupňovitá, Kolmá, Nagelova a Černá.